Inspirace > Zásadní rozhovory

Zásadní rozhovory

Kerry Patterson, Al Switzler
Joseph Grenny, Ron McMillan

Jaký je tedy rozdíl mezi běžným rozhovorem a rozhovorem zásadním?

Za prvé, názory účastníků rozhovoru na dané téma se liší. Mluvíme například se svým šéfem o svém povýšení. Zatímco on si myslí, že na povýšení ještě nejsme dost zralí, my si myslíme opak.

Za druhé, v sázce je hodně. Jsme, řekněme, na poradě se svými kolegy a snažíme se dohodnout na nové marketingové strategii. Všichni víme, že na současné situaci musíme něco změnit, jinak hrozí, že naše firma nesplní roční cíle a my nedostaneme prémie.

Za třetí, do hry vstupují silné emoce. Jsme uprostřed běžné konverzace se svou drahou polovičkou a ta najednou vytáhne nějakou „ošklivou záležitost“, ke které došlo na včerejším večírku u sousedů. Údajně jsme na večírku nejen s někým flirtovali, ale podle našeho miláčka jsme si s dotyčným „až příliš dobře rozuměli“. Přitom my si vůbec nevzpomínáme na nějaké flirtování. Byli jsme pouze zdvořilí a přátelští. Naše polovička se uraženě otočí a demonstrativně odchází.

Mimochodem, co se týče toho sousedského večírku, v jednu chvíli jsme se opravdu bavili s naším poněkud náladovým, ale poměrně zábavným sousedem o banálních věcech typu bolavá záda a tak, když on zničehonic změnil téma: „Jo, a když už spolu mluvíme, ten nový plot, co právě stavíte…“ A pak jsme spolu zabředli do rozvášněné diskuse, zda má ten plot stát o 10 cm víc napravo nebo nalevo. Pitomých 10 cm! Končilo to tím, že on nám vyhrožoval, že nás dá k soudu, a my jsme kontrovali tím, že on je přesně ten typ člověka, se kterým se nedá rozumně mluvit. Diskuse byla opravdu hodně vypjatá a emotivní.

A čím jsou tyto rozhovory pro náš život tak zásadní? To je jednoduché. Významně ovlivňují kvalitu našeho života, a to nejen tím, že jsou plné vyhrocených okamžiků, frustrací, pocitů ohrožení a znechucení, ale především tím, že mohou nějaký prvek našeho každodenního života navždy změnit – k lepšímu, nebo k horšímu.

Definice říká, že zásadní rozhovory se týkají problematických témat. Bohužel je v lidské přirozenosti utéci před diskusemi, z nichž máme strach, protože by nám mohly ublížit nebo naši situaci zhoršit. Ve vyhýbání se těmto typům rozhovorů jsme přímo přeborníci. Znáte to, kolegové si raději pošlou e-mail, než aby za sebou zašli a vyříkali si to z očí do očí. Šéfové svým lidem raději nechají vzkaz v hlasové schránce, než aby se s nimi potkali. Členové rodiny raději změní téma, když se rozhovor dostane k citlivému místu a pokračovat v něm je příliš riskantní.

Ale nemusí to tak být. Pokud víme, jak dobře vést zásadní rozhovor (nebo dokonce jak v jeho vedení vynikat), můžeme udělat krok dopředu a úspěšně vést tyto rozhovory na téměř jakékoli citlivé téma.